Dobrý den,

chci se s Vámi podělit o velké prožití z tohoto víkendu při 25 hodinovém tichu s Ernestínkou a Vámi všemi. Chci Vám velmi poděkovat za to, co jsem mohla díky Vám všem prožít, umocnili jste to a možná, že někdo pocítil něco podobného. Prožila jsem spojení s muslimskými ženami, jejich pocity a mé pochopení, proč z některých jejich synů vyrůstají muži, kteří se dle mého názoru obětují ve jménu jejich víry mylně.

Určitě nás spojil pocit ,že jako ženy nebudeme přijaty, taková žena si neváží sama sebe a nedovolí si prožít opravdové ženství. Cítila jsem,že s nimi mám pracovat, sdílet se s nimi, samozřejmě v duchu a prohlubovat v nich důvěru se otevřít. Dělám u nás v Jičíně Setkání žen v kruhu a snažím se ,aby jsme se otevřely jedna druhé, důvěřovaly si, protože v mém případě je to věc samozřejmá, je to mou přirozeností.

A již párkrát mne na muslimské ženy padla myšlenka a už vím proč.Vím,že tímto započala má duchovní cesta a nádherná “práce” s tím spojená.Však tato přenádherná akce byla mým křtem,včera jsem to i řekla nahlas a cítila jsem jaká je to pravda, když jsem to říkala nahlas. Vím,že už nechci jinak než takto pokračovat a ještě jednou Vám všem děkuji, hlavně Ernestínce.

Mám Vás všechny jako bratry a sestry i když jsem se s Vámi s většinou ostýchala obejmout, ale pár Vás bylo. Nechť se všichni stále podporujeme a tiše spolu tvoříme ten náš svět, který bude prostě nádherný. S láskou v srdci se Vám odevzdávám.

Dobrý den Ernestíno,

rozhodl jsem se, že Vám napíši krátkou reakci na akci 25 hodin ticha. Samotná akce byla skvělá. O tom, ale nechci psát. Takových příspěvků jistě dostanete hodně. Chci se pozastavit nad skutečností kolik odpadu, zejména plastů jsme za tu akci použili. Myslím, že by se mohlo povést množství odpadu snížit.

Například mám dceru, která studuje. Z jejího vyprávění zjišťuji, že tito studenti jsou velmi ekologičtí a například velmi kritizovali spolužačku, když si vzala pití s plastovým brčkem. Když bych se podíval na proběhlou akci optikou těchto našich dětí, tak by nám nerozuměly jen z důvodu, že by byly zaskočeni množstvím a druhem odpadu.

Možná by si účastníci takovýchto akcí mohli dobrovolně vzít vlastní příbor a misku na jídlo. Kdo by chtěl být ekologický, nemusel by používat plastové příbory, tácky a talířky. Ekologický přístup ze strany dobrovolníků by mohl takovýmto akcím přidat další rozměr.

Jinak Vás moc pozdravuji a přeji mnoho úspěchů.

Ten klid mne provází doteď. Nádhera. Nelze upadnout do svých “chudinek a pod”. Vidím že se moje staré “nedobroty” o mne pokouší, ale nelze už upadnout tak hluboko. Je to plytčejší = lehčí. Můj celkový životní pocit je pokaždé lehčí, optimističtější, hezčí.

Projíždějící vlaky jsou tam úžasné, udržují mne na pomezí dvou světů, připomínají mi i “vnější svět”.

Po návratu z 25 hod ticha mi asi tři dny v uších znělo hluboké mužské “OM”, když jsem jela autem, nebo sepla lednička… a ptala jsem se okolí zda to slyší také, ale prý ne 🙂

Hlavně mám pocit že se mi nějak mění paradigma chápání světa, i když to nemohu blíže určit. 25 hod jsem absolvovala 3x, a pokaždé to absolvuji mnohem lehčeji. Neusínám tolik, jsem svěží, nejsem v šoku z 25 hod nehybné Ernestínky… a všechno mi to připadne “normální”. Jaký by se mi ten svět zdál po např. dalších 10-ti absolvovaní?

Mám pocit že se nějak “vysouvám z Matrixu”. Když se mi něco “děje”, nezačnu automaticky uvažovat jako dřív jak co udělat. Okamžitě mi totiž automaticky naskočí otázka “Jak to ale je doopravdy?” Tok následných myšlenek jde jinou cestou než dřív. Je to skvělý životní pocit – jak to teda je? Fakt mne to baví 🙂 A to je místo strachu a obav a hrůzných scénářů opravdu úúúžasnééé 🙂

No a díky všem těm nádherným důsledkům 25hod ticha já si přeji a vysílám – co kdyby to bylo častěji? Chápu že pro lidi kteří to připravují je to fakt náročné a jsem jim velmi velmi vděčná. Tak by bylo zapotřebí je i finančně podpořit, i kdyby se cena účasti na 25 hod Ticha zvedla.

Všem přeji klid a ticho 🙂