25 hodin Ticha pro svět v Míru
Dny setkání
25. 5. – 26. 5. 2019
Prvního velkého setkání projektu Via Harmonia v hotelu STEP se účastnilo více jak čtyři stovky lidí. Před začátkem akce jsme se spojili telemostem s Maďarskou a slovenskou skupinou a vzájemně se pozdravili a popřáli si štěstí, radost a naplnění záměru našich setkání.
V průběhu naladění si mnoho účastníků prošlo různými fázemi, včetně těch, kdy se nedařilo udržet tichou mysl. K návratu do naladění pomáhal ve vhodných chvílích gong, ve vedlejších prostorách hudba Patrika Kee, ómování, cvičení jógy či vybarvování mandal.
Celkově všichni účastníci zůstali celých 25 hodin v naladění na Mír a setkání naplnilo svůj záměr. Na konci akce projevilo mnoho účastníků zájem znovu se setkat při obdobné akci.
Prožitky, komentáře a uvědomění
účastníků setkání 25 hodin TICHA pro svět v míru v Praze 25. – 26. května 2019
Hezký den,
Chci ještě moc moc poděkovat celému organizačními týmu a VŠEM!
Neumím moc mluvit a mrzí mě, že to nedokáži vždycky hned vyjádřit, tak alespoň takto: ještě jednou veliké DÍKY.
Hned po první noci na prvním meditačním setkání s Ernestínkou na Bradle, asi před 2 měsíci jsem to věděla. Věděla jsem, že mám opustit úsilí a chtění, že jsem proudem řeky, Jsem vítr ve vlasech, jsem žák i učitel, jsem ten kdo pláče ale také ten, kdo může osušit slzy světa. Řekla jsem to tehdy někomu na tom setkání a on mi odpověděl, že nevím co říkám. Myslím ale, že vím moc dobře, co říkám : )
Věděla jsem, že nebudu potřebovat spacák na 25 hodin, protože Ten, kdo mě sem poslal, mě povede. Věděla jsem, že si mám vzít polštář, který bude potřebovat někdo jiný. A skutečně to tak bylo. Tušila jsem, že nebudu potřebovat přestávku ani na jídlo ani na kreslení mandal (to dělám ráda), ani na poslech Patrika – byla jsem však sama překvapena, že jsem skutečně dokázala být doslova na 1 místě. DĚKUJI DĚKUJI DĚKUJI – JSEM MOC VDĚČNÁ, i když to neumím hned říct.
Hned po příjezdu domů se mi zase přihodily “zázraky” – jak tomu říkám, byla by toho celá kniha!
Ještě před naším prvním setkáním asi od podzimu mě “pronásledovala”myšlenka, že jsem něco jako strážce míru, strážce města. Nic nedělám, jen to “město” miluji. Už asi 3/4 roku když jdu po ulici, tak říkám v duchu lidem, že je miluji – děkuji jim s úctou, že jsou mou součástí a usmívám se – někdy vidíte tak nádherné oči ! A ty co se vám zdají že nádherné nejsou – tak to je opět jen touha po Lásce. Nevyslovené očekávání druhého, které mohu naplnit. A ty kytky, kdy děkuji za každý lístek – to je nádhera. Mám pocit, že to co nakreslím v duchu rukou, tak se zhmotní, že můžu cokoliv co chci…. vždycky jsem to uměla, jen mi to nikdo nevěřil, tak jsem to přestala dělat 🙂
Prosím však ještě jednou o pomoc – pokud je to možné.
Ráda bych našla něco, co mohu dát ze sebe, přispět celku – pro ostatní lidi, pro radost. Ale nemohu na to přijít. Zkoušela jsem různé charity, ale vždycky mě něco zastavilo (zdálo se mi to hodně divé). Hledala jsem co jsem dělala ráda jako dítě – a bylo to právě toto: myšlenka Míru a Lásky. Potřebuji objevit co to je – nemohu na to přijít. Úplně něco obyčejného – jsem sama i práci mám takovou, dobré ráno proto říkám všem. A akce jako 25 hodin ticha je pro mě svátkem – tolik lidí, se kterými se mohu obejmout! Můj vnitřní cil je stejný jako nás všech – Láska a Mír, protože to je to, co Jsme. Ale to, co Ekchart Tolle nazval vnějším cílem na to nemohu přijít. Potřebovala bych, zda neznáte někoho, kdo mi s tím pomůže. Život mi byl dán proto mám dávat – proto tady jsem. Nehledám nějak usilovně – nebo za každou cenu – to nemá smysl, předávám to Tomu, kým jsme. Ale možná že někde někdo existuje, s kým se mám setkat a kdo mi má poradit. Pokud vás nikdo nenapadne, tak také dobře – i to bude jak má být. Možná že mám na něco talent a nevím o tom – a možná také ne 🙂 Je to můj poslední pokus, už nebudu obtěžovat.
DĚKUJI Z CELÉHO SRDCE
Zasílám vroucí poděkování za možnost zúčastnit se 25 HODIN TICHA PRO SVĚT V MÍRU.
Když jsem odjížděla v sobotu ráno na setkání, jen tak mi bezděčně vyklouzlo z úst: „Přijedu jiná…“ Přijela jsem jiná. Bohatá, naplněná láskou a mírem – těžko se hledají slova pro tento stav.
Prosím o předání zprávy Ernestínce: Už si nepotřebuji jít pro razítko. Vím a jsem připravená.
Dobrý den,
myslím, že bych Vám měl napsat o tom, co jsem udělal na Vaší akci 25 hodin Ticha pro svět v míru. Jsem ten mladý muž, který po skončení naladění hovořil do mikrofonu o potřebě komunikace. Po skončení akce jsem také pomáhal s úklidem prostoru.
Tak nějak spíš bez Vašeho vědomí a souhlasu jsem byl veden podniknout akci, která, jak věřím, přispěla k hladšímu a příjemnějšímu prožitku nás všech. Tou akcí bylo vytvoření Budhického sloupu v sobotu, který odvedl ze sálu negativní energie, které se v prostoru hlavního sálu objevily několik málo hodin po začátku akce. Nejprve jsem nechtěl do vaší akce zasahovat, ale když jsem viděl, že se situace nelepší, udělal jsem to takto. Nejdříve jsem se v hlavním sále začal cítit čím dál tím více nepříjemně. Šel jsem ven na tenisové kurty, kde mi bylo dobře. Bylo tam světlo, teplo, příjemně, slunce svítilo. Ale přišel na mě velmi rychle takový nepříjemný pocit, až strach, jakmile jsem vstoupil do sálu. V hlavním sále byla zhasnutá světla, nějaká světla svítila jen v jedné řadě u vchodu a ani těch světel nebylo rozsvíceno mnoho. Především mi vadilo, že my, pracovníci světla, tam máme být víceméně potmě, zatímco venku je krásné světlo a že je ho tam hodně.
Kontaktoval jsem jednu z organizátorek, taková menší, silnější paní s rovnými tmavými delšími vlasy. Psali jsme si na papír.
Navrhoval jsem rozsvícení světel, o kterém jsem věřil, že by náladu v sále podstatně zlepšilo, ale organizátorka nesouhlasila. Paní organizátorka se mě ptala, jestli dost piji, jestli jsem měl jídlo, jestli se čistím a že bych měl jít ven. To u mě vše bylo víceméně v pořádku. Navrhoval jsem, že bych si mohl udělat nějakou vlastní meditaci, aby se mi udělalo lépe. Paní víceméně souhlasila. Nakonec mi napsala, že v sále jsou negativní vibrace a že jí samotné z toho bylo špatně, až se jí chtělo zvracet. Na mě tyto energie působily tak, že ve mě vyvolávaly docela velký strach. Myslím si, že se tyto negativní energie uvolňovaly z meditujících lidí. Jak se lidé čistili, tak ale tyto energie zůstávaly v sále. Proto jsem tolik chtěl to světlo, o kterém jsem věřil, že by situaci podstatně zlepšilo.
Původně jsem si chtěl udělat nějakou meditaci jen pro svou vlastní očistu, ale nakonec jsem byl veden udělat meditaci na očištění celého meditačního prostoru metodou Budhického sloupu (někdo říká Budhistický sloup), anglicky Budhic column. Jsem v jedné duchovní skupině na Facebooku, kde se Budhické sloupy dělají poměrně často jako metoda pro čištění
celých měst.
Jsem v této Facebookové skupině:
https://www.facebook.com/groups/pfc.cz.sk/
Metoda vytvoření Budova sloupu:
https://www.youtube.com/watch?v=FB4vYZRSN14
prý lepší verze zde:
https://www.youtube.com/watch?v=12Im7QGAVjo
Ačkoli nad Prahou jsou naší skupinou vytvářeny Budhické sloupy docela často, bylo mi dívné, proč v tomto případě se nic neděje.
Vytvořil jsem tedy Budhický sloup se záměrem očistit hlavní sál od negativních energií a tento budhický sloup skutečně začal negativní energie odvádět a transformovat na světlo. Trvalo to asi 2 hodiny, než sloup odvedl a přetransformoval usazené negativní energie, ale pozitivní změna byla cítit už krátce po vytvoření sloupu. Centrum sloupu jsem vytvořil asi 50 nebo 100 metrů od hlavního sálu – nechtěl jsem, aby někdo nebo něco významného bylo v tom středu, kde jsou asi nakumulovány docela silné energie. Jakmile Budhický sloup začal odvádět negativní energie z hlavního sálu, už jsem se zase mohl svobodně pohybovat po sále. Jakési potvrzení přišlo v neděli, když jsem se po akci potkal s Anitou, která na “Proč jste tu nebyli?” odpověděla, že jí Ernestína nedoporučovala, aby se se svým malým dítětem účastnili akce, že by negativní vibrace byly škodlivé pro to malé dítě. Tehdy jsem se poprvé zmínil o svém sloupu.
Nejdříve jsem neměl chuť o svém Budhickém sloupu mluvit, protože jsem nechtěl, aby to vypadalo, že si nějak nárokuji úspěch Vaší akce, ale když jsem slyšel, že podobnou akci chcete uspořádat i za půl roku, bylo mi jasné, že o tom musíte vědět. Tak proto o tom píšu.
Musím Vám poděkovat a vyjádřit úctu a obdiv, když vidím, jak velkou, krásnou a významnou akci jste uspořádali, zorganizovali a na kterou jste sehnali peníze, prostory, techniku… a ještě Vás obdivuji, že se stejnou energií jdete i do politiky a zvládáte dělat i
politiku. To je pro mě něco, nad čím zůstávám stát s otevřenou pusou.
NEJVĚTŠÍ BÁSEŇ VŠECH DOB
Motto: 99,3 % Čechů jsou básníci.
Schyluje se k největší básni všech dob,
částečně žita a částečně psána bude.
Tak poslouchej, básnický lide
a přijímej, co dávám ti, s klidem.
Celý systém společenský
je jedním velkým předstíráním,
vyprázdněných forem a žánrů opakováním.
Předstírá politika,
předstírá věda,
předstírá umění,
jež zkrášluje nám pouze naše vězení.
Nevládne idea, vládne ideologie.
Ze všeho nejvíc však předstírá poezie.
Všechno plné mrtvých nudných vět,
které tvoří papírový svět,
nikde žádný živý květ.
Tak přestaňme s předstíráním:
přestaňme klanět se Molochu v rouchách konejšivých,
v nichž osobní důležitost a společenský status hrají hlavní part,
v nichž sytíme se něčím, co je klam a mam,
v nichž prázdnotu našich životů zastíráme.
Vylezme básníci nuže,
ze svojí staré kůže,
buďme prvními, kdo přestane starou hru hrát,
kdo odváží se budoucnosti přitakat.
Nechť poezie experimentem je žití,
nechť vědou je, školou, sportem a uměním,
myšlenkových světů stavěním,
básnických domů budováním,
básnických vozů konstruováním,
Avšak poezie jako poezie?
Toť nesmyslná tautologie.
Co smysl má, je básnický rytmus, dech a ladění,
v němž básnický člověk se může zrodit a ustálit,
neboť poezie, toť tanec,
tanec oslavný a světotvorný.
A proto pravím vám, básníci milí,
že celý vesmír čeká na tu chvíli,
kdy se v Čechách zrodí nová řeka,
řeka básnická,
řeka kosmická,
řeka multidimenzionální a ultrasférická,
řeka propojující tělo a ducha a nebe a zem,
řeka ze slov a tónů a rytmů a jmen.
Zde, v Praze, v Čechách, v Evropy srdci,
v kotlině české, od věků k tomu určené,
země vyvolené,
by stala se nového světa zřídlem,
nového žití čarovným vřídlem.
Tou řekou musí být
báseň kolektivní,
částečně žita a částečně psána,
ze slov, těl, hlasů poskládána:
stavba a řeka zároveň.
Básnická řeka postaví
stavby světa nového,
základy života budoucího.
Vždyť tento svět
byl stvořen slovem
a jazyk je naším příbytkem.
Slovo bylo na počátku
a bude i nyní na konci,
na konci věku starého,
který je novým začátkem.
Ať slova naše jsou cihlami,
verše a věty maltou.
Ať slovem dokážem
proměnit báseň v bytí,
společné bytí lidí,
jak slov a slůvek v básni,
v níž lidé tvoří jednotlivé hlásky –
snad muži souhlásky,
a ženy samohlásky,
a dohromady pějí píseň lásky,
v krajinu českou dávno vpsanou,
podle not nestvořených hranou,
tu píseň, z níž se zrodí dítě-květ.
Tím dítětem je krásný nový svět.
Drazí, milovaní,
jsme ve velké vděčnosti za tuto akci, za spojení v lásce , za vzájemné porozumění. Za to, že jsme s vámi mohli být. V TICHU nám bylo velmi krásně a tiše , ale také plně. I když byly chvíle i bolavé,¨ale i tyto se dotýkaly našeho srdce.
Ještě jednou děkujeme a také se připojujeme k vizi dalších takových akcí 🙂
Hezké odpoledne přeji,
našla jsem odvahu ke sdílení k proběhlému setkání 25 hodin Ticha pro smíření v každém z nás a tím i míru ve vnějším světě. Prožitků bylo opravdu mnoho. Bylo úžasné vnímat okolní zvuky, kroky, otevření láhve, šustění, polknutí tekutin (vnímala jsem skvělou chuť teplé vody) mého i sousedů, oční kontakt, občasný letmý úsměv, a to vše v naprostém TICHU. Slzy vděčnosti se spouštěly samovolně (oční kanálky pročištěny dokonale). Spouštěly se při meditační hudbě Patrika Kee, při ómování Vojtěcha Drahoňovského („viděla“ jsem, jak kolem kluků uděláme společný kruh a budeme se držet za ruce, toš příště přátelé), při něžných slovech Ernestínky, při přednesu básní a slov Jana Kubíčka (země – pulsující bytost, na jedné straně zašeptáš ústy Miluji Tě a na opačné straně to uchem uslyší), při online spojení s Bratislavou a Budapeští (projíždějící vlaky Praha-Bratislava-Budapešť – náhoda neexistuje). Nádherný zvuk gongu od lady gong Dany Šitnerové – dokonalá vibrace – klenot.
Klečet v těsné blízkosti světelné bytosti Ernestínky, držet se jejich hebkých rukou, dívat se do očí….Pane Bože děkuji nesmírně vesmírně, pociťovala jsem bezpodmínečnou lásku (byla to opravdu síla, chvěla jsem se), obrovský vděk, že mohu. Ernestínko jste nádherná, božská bytost. Děkuji Vám. Koukala jsem na Vás, jak dokážete sedět 25 hodin V KUSE – obdivuhodné; v duchu jsem se ptala, jak Vám je, zda Vás něco nebolí, zda nepotřebuje kousek ovoce, teplé vody nebo čaje. Sama jsem odcházela dle potřeby, na vodu, čaj, kávu, občerstvit se, malovat mandaly, poslouchat léčivé zvuky PK a VD, projít se protáhnout se ven na kurty, stále s myšlenou a společným záměrem na mír v sobě a kolem sebe. Koukala jsem dokola, jak většina v noci hluboce medituje v poloze ležmo, příště beru hudební nástroj – zvoneček Shanti (Zaphir) a budeme se vzájemně probouzet do bělosti.
Sama jsem usnula kolem 4:30 …v 5:20 mi začal zvonit budík na telefonu, lekla jsem se (i když jsem měla tel. po celou dobu vypnutý). S úsměvem na rtu mne probudil Vojtěch Drahoňovský, že se nic neděje, že je vše v pořádku. Děkujeme Vám všem, děkujeme celému týmu, andělé ve žlutých vestách byli jste skvělí (toho jednoho jsem se na konci nechtěla pustit) děkujeme za Vaši energii, organizace byla dokonalá, vše plynulo od prvního okamžiku (registrace) až po úplný závěr.
Jste Super, úžasná parta, Jednota, a-u-m, nádech a výdech, Namaste, Shanti, Subham astu sarvadžagatam, šťastní ať jsou všechny živé bytosti. Příště zas a znovu.
P.S. Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Ať mír v nás zůstává….Patrik nám na příště připraví svoji verzi.
Když jsem se vrátila domů, poklekla jsem na koberečku v pokoji s tím, abych poděkovala za prožitek. (Dělám to vždycky, i když jde třeba o zaparkování auta nebo o třeba rozlití mléka po zemi nebo za výměnu žárovky…).
Vůbec nic jsem neočekávala a neplánovala, ale hned jsem to ucítila. Obklopilo mě v mžiku Ticho. Ticho ve všech buňkách, ticho větší než v průběhu těch 25 hodin. A přestal ten tlak na temeni hlavy. Přišlo samo – byl to jen mžik. Jako závan větru, nezachytitelná skřivánčí píseň. Bylo to tak kratičce, jakoby se to jen mihlo kolem, ale moc pěkné. Jako ukolébavka jako když vás někdo hýčká jako v bavlnce, Ticho které bylo všude. Ticho, které jsem přála celému vesmíru se po cestě namnožilo a vrátilo se. Protože jsem o to požádala. Protože to dělám každý den = posílám mír světu – nic jiného totiž neumím. Protože už nechci mít pocit jako bych nesla část bolesti světa. Už strašně moc nechci, aby kterákoliv částečka JÁ se trápila tím, co stejně není skutečné. Abychom mohli všichni prožívat jedinou společnou Radost.
Nejsem si jista, ale i pokud to byl jen malinkatý, nepatrný náznak toho, kým Jsem, i tak to bylo moc hezké.
Dobry den,
Vy chcete měnit svět? :-)))
Vidím spíše že chcete vydělávat peníze, pražáci!
A ty vaše hesla —“Tím, že se sjednotíme v TICHU, kolektivní mysl se na chvíli vypne. Umožní se tím její restart a zapnutí v novém
nastavení.”
pobavili jste, díky.
Dobrý den,
v první řadě Vám chci moc poděkovat za akci 25 hodin TICHA pro svět v míru, které jsem se zúčastnila. Jsem opravdu velice vděčná za toto setkání. Bylo opravdu úžasné, kolik lidí se mohlo této akce zúčastnit. Ráda přispěji na Vaši činnost. Pokud se v budoucnosti uskuteční další podobná setkání, ráda se opět zúčastním.
Ještě jednou za všechno velice děkuji a přeji Vám co nejvíce důvodů k radosti, lásku, klid a mír v srdci.
S úctou, láskou a vděčností
Ivana Kabelová
PŘINÁŠÍM VÁM VIZI
poselství pro zmatenou dobu – inspirováno básnickým dechem Walta Whitmana
1. O jiném světě zpívám
Přináším vám vizi světa jiného nežli je tento nám známý
A přitom stále se jedná o tentýž jediný svět
Tento svět jediný, jež společně obýváme
Je možné slovem, náhle, kouzelně proměnit
Zpěvem svým chci ho obrátit naruby
Aby nám ukázal svou pravou tvář
2. Co se říká
Říká se, a myslí se tím, co duní v hlubinách země
Že život, jenž zde začít má, je ve fázi ranního spáče
Který se již převaluje ze strany na stranu
Zneklidněn množstvím snů děsivých i krásných
Říká se, a myslí se tím, co v lese ševelí listí
Že tohle všechno bylo zatím jenom jako, že to skutečné teprve přijde
Že stačí otevřít dveře a vyslovit magickou formuli
A můžeme začít nově – vědomě žít
Žít život tvořivý, svobodný a krásný
Dýchat vědomě a jít
K dospělé budoucnosti svěže a hravě vykročit
Toto je píseň oslavy a toto je píseň vzdoru
Vzdoru proti těm, co zakázali nám žít, co zakázali nám snít
Co uzavřeli nás do krabic pseudožití
Co řekli nám, že toto je jediný život, jeden jediný svět:
Plnit své úkoly, platit své daně, vychovat dítě, splatit hypotéku, zemřít
Já však, když dívám se zrakem svým básnickým, odlišné věci spatřuji
3. Co a koho vidím
Vidím lidi, kteří radostně tvoří a vyrábějí pro ostatní vše, co potřebují
Všeho je dost a není již zapotřebí zaplňovat svět nedodělky a atrapami
V radostném rytmu vnitřním i vnějším odehrává se práce
Je božskou meditací, službou druhým a hrou
Vidím lidi, jak nikoliv k válce, boji a jinakosti upírají své zraky
Ale k sobě navzájem, jeden k druhému a všichni vzájemně ke všem
V přátelské výměně zajišťujeme rovnováhu i pestrost
Vše dostává odpovídající péči, věci i lidé i činnosti i všechny části těla
Vidím lidi, kteří vnímají rytmus dne pod otáčející se oblohou
Sdílejí a vědomě spoluutvářejí emocionalitu země – počasí
Bereme od země jen tolik, kolik ona sama nám dává
Zvelebujeme ji a tím zvyšujeme její bohatství
Vidím lidi, kteří přijímají život v celém širokém spektru bytí
4. Jakoby budoucnost byla již zde
Jsme novobytně vespolná společnost
Jsme veselé společenství
Všichni jsme spolu
Všeho je dost
Radujeme se z bytí
Z toho, že spolu obhospodařujem zemi
Zpíváme si, hrajem si, milujem
Sebe a druhé a svět
V objetí přírody matky země a země milenky
buňky jednoho jediného organismu
5. Jsme děti planety Země
Neznáme strach, ve vzájemné důvěře prozkoumáváme žití
Nejroztodivnějších forem kolektivních i individuálních
Ve světě spojeném radostně tepe dech, pějeme společnou píseň
Společnou, byť skládající se z tisíců odlišných rytmů a melodií
Země se rozechvívá, sluneční soustavou zaznívá nový akord
Samy se spřádají kompozice ve zcela novém pojetí hudby
Všechno se skládá přirozeně a v radostné harmonii
Děti planety země, v pocitu rodinné družnosti usmíváme se
S veselou myslí a písní v srdci obhospodařujeme svěřenou zahradu
Jsme planetární zahradníci – bůh ze zahrady nás nevyhnal
Pouze nechal nás napospas sobě samým
A nyní již, co prošli jsme tvrdou školou, můžeme stát se zas jeho spolupracovníky
Svobodnými tvůrci a tvořiteli, přitom tak pokornými
Vědomi si tvořivé síly vědomí, experimentálně utváříme svět
V němž tisíce očí a uší a rukou a úst zpěvem svým
Se otevírá, se rozechvívá, se přihlašuje
Již zníte nástroje miliardového orchestru staronovými akordy rozezněni
6. Pravím ti
Pravím ti, že svět se blíží veliké proměně
Až vystoupíme ze starého způsobu světa, zůstanou kolem nás torza a kostry
Neb nebude již krve, která by proudila do starého těla a to tak postupně odumře
7. Staré války vnitřní i vnější
Nyní již cítím a vím, že není nutné se bát
Že staré války vnitřní i vnější se jakoby rozpadnou, nikdo v nich nezvítězí
Neb nebude již síla, která by je živila
A ti, kteří mají moc, ji ztratí, protože
jsme jim ji propůjčili my sami
Krom toho, i oni budou probuzeni
naším zpěvem
8. Nová média, nové smysly
Technologie mediální dává nám nové smysly
Skrz básnická média seznamujeme se se sebou navzájem
Ve zprávách večerních setkáváme se, lidé z opačných koutů světa
Posíláme si dary, pozdravy a úsměvy, vzájemně se učíme vařit své pokrmy
Náboženství již nerozděluje, ale učí nás rozdílným způsobům oslavy božství
9. Rozechvívání země
Přiložíš ústa k zemi, zašeptáš slovo a vibrace šíří se povrchem zemským a proniká i jeho nitro
Na druhém konci já přikládám k zemi své ucho
A zázrak – slyším, jak kdybychom seděli vedle sebe
Posíláme si radostné vzkazy tímto magickým telefonem
10. Jak já kráčím
Městem procházím, flanér, vjemy ve frekvenci vpravdě moderní střídám
Výlohy obchodů mění se a v každé je nová krajina
Nejenom zrakem svým, ale celým povrchem těla a vnitřkem, krví a orgány vnímám, vidím svými kostmi
Vše v sobě harmonizuji, neboť sám jsem prostorem nekonečným a komplexním právě tak jako vesmír sám
Se vším se spojuji skrze všechny své smysly, na věcech kousek sebe zanechávám
Jsem štětcem a malířem krajiny zároveň, ba plátnem, na nějž je krajina malována
Jsem ozvučnice, rezonanční deska, médium, struna i blána bubnu
Jakoby zcela obnažen, a přitom podivuhodně beze studu
11. Vím, co chci
Vím, co chci, nehledám odpovědi
Nechci nic
Chci pouze být
Chci být a nechtít
Chci nepřát si a pouze odrážet, co ke mně vchází, odrážet to a zesilovat, případně zeslabovat, je-li to negativní
Jak jsem již pravil, vše v sobě
harmonizuji, to, co zevnitř i zvenku přichází
Pevně již stojím rozkročen, nic mne nerozladí, vím, že pravda má pravdou jest pevnou
Nemám již pochybnost, neboť vím, že v této své řeči se nemohu mýlit, lakmusem je můj zpěv
Rezonátorem božského ve všech věcech, včetně těch, jež jsme se rozhodli nazývat zlými
12. Dlouho jsem hloubal
Dlouho jsem hloubal, motal se v nitkách rozumu, ulpíval v abstrakcích, symbolech a částečnostech
Mé osobní bloudění připomínalo bloudění lidstva
Nyní však otvírám zřídlo, které i tobě se čtenáři a posluchači otevírá, a mohu donekonečna hromadit, zmnožovat
Můj verš se stal bezstarostným jak vítr, který pročesává stébla trávy, listy stromů a vlasy lidí
Má slova provívají lesem vědomí
13. Jak oblažující je opustit velkoměsto
Jak oblažující je opustit velkoměsto uprostřed týdne a přijet do rodného domu
Který je prázdný, protože rodiče odjeli na zimní rekreaci
A tak zde mohu zcela svobodně dát projevit se své přirozenosti, v libovolném rytmu i hlasitosti
Neb zde nejsou žádní sousedé, jen les a louka a silnice
A v domě přes dvůr babička, která zítra připraví sladký a lahodný pokrm
A nad ní v nově přestavěném podkroví můj bratr a jeho družka Eva, všichni však sledují TV
Z domu do domu uslyšíš leda sirénu nebo zpěv předsmrtné hrůzy, který
dnes jistě nehrozí
Proto se mohu oddat zcela svobodně své hlasité meditaci a bláznivému tanci
Děkuji ti, Walte Whitmane, žes mě nakazil tímto novým způsobem řeči a bytí, který otevírá se nyní připraveným
Děkuji ti, nejmenovaný teoretiku , žes
vyložil a pojmenoval tento způsob nekonečného božského zmnožování
Jímž spějeme nevyhnutelně, byť po malých krůčcích, ke světovému míru
Vědomí Srdce o.p.s.
IČ: 261 13 406